Proti suchu se bráníme umělou povodní. Funguje to

Proti suchu se bráníme umělou povodní. Funguje to

Návrat k normálu. To je sousloví, o kterém hovoří na sklonku jarní vlny koronavirové krize prakticky všichni. A zatímco všichni právě teď demonstrativně odkládáme roušky a chceme se ve velkém nadechovat znovu nabývané svobody, měli bychom si položit klíčovou otázku: není škoda vracet se k „normálu“, když nám krize ukázala i nové perspektivy? Ruku v ruce s tím jde i druhá podotázka: byla doba před letošním březnem vůbec „normální“?

Nebo jsme jen zapomněli na vyšponovanou verzi ekonomického růstu, nedostatek pracovní síly v mnoha odvětvích, globální ekologické problémy, nadprodukci statků i zážitků, kůrovcovou kalamitu v českých lesích nebo zběsilou logistiku všeho a všech? Opravdu jsou právě tohle mety, k nimž chceme znovu společně uhánět?

Petr Dvořák, který se stará jako správce o Oboru Obelisk, hledá inspiraci pro současnost ve staletých mapách. V lichtenštejnském způsobu uvažování o životním prostředí kolem nás. Nebo chcete-li v dlouhodobém a pozvolném návratu k modelu přirozené krajinotvorby. V jednom z nejsušších míst celé republiky, kousek od Lednicko-valtického areálu na Břeclavsku, už více než 20 let postupně znovu pomáhá budovat systém přirozených mokřadů, luhů, meandrů, lesů a remízků. Na vyprahlá místa zdevastovaná desetiletími špatného hospodaření se začíná vracet nejen život v podobě rostlin či živočichů, ale také voda ve všech svých podobách.

Obora Obelisk
Obora Obelisk

Pracujeme s vodou v lužní krajině tak, abychom co nejvěrněji namodelovali to, co tu dříve bylo. Vytváříme vylití vody do lužní krajiny, kde pak voda dál rozšiřuje diverzitu a celkovou životaschopnost ekosystému. To by se samozřejmě nestalo, kdyby se na celém území nepracovalo s vodními prvky. V letošním roce jsme pomocí sítě kanálů vytvořili umělou povodeň. Podařilo se nám pomocí kanálů, stavidel, mokřadů a různých lužních prvků dostat vodu tam, kde by normálně tady v té části roku nebyla, a tím odlehčit dopadům sucha,“ říká správce krajinářského komplexu v blízkosti slovenských a rakouských hranic.

Právě umělá vyvolaná povodeň může být jednou z přirozených obran ekosystému před obrovskou hrozbou posledních let. Mimořádným suchem, proti kterému nemá uměle budovaná krajina příliš cest, jak se bránit. „Několik posledních jar bylo opravdu mimořádně suchých. Chyběla vrstva sněhu v zimě i pořádné jarní deště a půda neměla z čeho brát. Pro zdejší území to platilo dvojnásob, protože ležíme v nížině i srážkovém stínu. Věděli jsme, že i kdyby na jaře řeka meliorovala, tak by voda prakticky žádná nebyla.“

Ale nejde jen o úspěch v podobě umělé povodně, která zaplavila letos na jaře území Obory Obelisk. Projekt pokračuje i celou řadou dalších aktivit. V posledních dvou letech se do míst vracejí původní odrůdy starých ovocných dřevin, které se dřív v krajině vyskytovaly, ale později byly buď vykáceny, nebo nahrazeny „rentabilnějšími“ stromy. Vytvářejí se tu maloplošné mokřady a celé území se už opravdu hodně začíná blížit představám nejen majitelů či správce Obory, ale také původním mapám.

Stejně tak jsme převedli 100 hektarů zemědělské půdy na les. Počínaje letošním rokem se stal lesem s hospodářskými osnovami. To znamená, že dostal status lesa. Už je i na pohled patrné, že se v krajině začala lépe zadržovat voda. Zároveň z té podzemní vody budou kořeny vodu odsávat a respirovat ji do svých listů a odpařovat ji. A tento les bude vytvářet stoprocentně kulisu, která v suché krajině jižní Moravy určitě přidá na vlhkosti vzduchu. Je to maloplošné území, ale bude to mít velký vliv na vodní režim v širším regionu,“ uzavírá výčet aktuálních témat Petr Dvořák.

Pro nás ostatní v tom je kus naděje, že příroda má šanci zmírňovat klimatické změny. Jen nesmíme čekat zázraky a čekat dlouho. Protože jako každá investice do krajiny, je i Obora Obelisk projektem s dlouhou návratností. Růst stromů zkrátka neurychlíte a navracení se k přirozenosti krajinných prvků jde jen velmi pomalu. Ale plocha za dobu dvaceti let už ukazuje, že namísto vyschlého cípu Břeclavska znovu vznikl pestrý hospodářský celek, jenž může přinášet užitek širšímu regionu. V podobě srážek či zdrojů vody. Možná je to signál, že pokud se má celá společnost vracet „k normálu“, nebylo by od věci vzít si spíše dlouhodobý předobraz než jen stav ke konci února roku 2020.