Ta otázka je záměrně položena sugestivně. Dává už dopředu najevo, že správná odpověď nemá znít ano. Existuje prostě řada dobrých – a ještě lepších důvodů – proč by mohla znít ne. Jmenují se úspory, efektivita, udržitelnost nebo péče o životní prostředí.
Zkoušek, které se na nás v poslední době valí, není právě málo. A nebavme se jen o pandemii koronaviru, jež se před nedávnem přehnala celou planetou a zanechala za sebou ekonomickou spoušť, z níž se budeme ještě dlouhé roky vzpamatovávat. Na krátký čas tak upozadila dlouhodobé problémy celé společnosti. Jenže sotva skončila první vlna epidemie covid-19, přihlásilo se dubnové „sucho-20“. A my, kteří jsme byli na krátký čas uvězněni v našich domácnostech a začali jsme znovu objevovat okolní lesy, jsme jeho efekt mohli vidět na vlastní oči.
Lichtenštejnské knížectví je dnes po Vatikánu, Monaku, San Marinu a Maltě pátým nejmenším státem Evropy. A zcela upřímně, cestovatelům vlastně kromě odškrtnuté fajfky v seznamu navštívených zemí nenabízí nic závratného. Můžete shlédnout ze středověkého hradu Vaduz na stejnojmenné pětitisícové hlavní město (či spíše městečko) Vaduz, ale to svojí atmosférou nebo architekturou plné domů z bílého kamene nijak nevybočuje z řady podobně velkých sídel v sousedním Rakousku nebo Švýcarsku. Na lichtenštejnských 160 kilometrech čtverečních sice najdete 11 samosprávných oblastí, ale jsou to vlastně jen plochy jednotlivých městeček a vesnic. A přesto nám má důvod tahle země učarovat. Svým odkazem, historií a jedinečným uvažováním o společnosti a krajině.