Odkaz Lichtenštejnů v dnešní české krajině

Odkaz Lichtenštejnů v dnešní české krajině

Lichtenštejnské knížectví je dnes po Vatikánu, Monaku, San Marinu a Maltě pátým nejmenším státem Evropy. A zcela upřímně, cestovatelům vlastně kromě odškrtnuté fajfky v seznamu navštívených zemí nenabízí nic závratného. Můžete shlédnout ze středověkého hradu Vaduz na stejnojmenné pětitisícové hlavní město (či spíše městečko) Vaduz, ale to svojí atmosférou nebo architekturou plné domů z bílého kamene nijak nevybočuje z řady podobně velkých sídel v sousedním Rakousku nebo Švýcarsku. Na lichtenštejnských 160 kilometrech čtverečních sice najdete 11 samosprávných oblastí, ale jsou to vlastně jen plochy jednotlivých městeček a vesnic. A přesto nám má důvod tahle země učarovat. Svým odkazem, historií a jedinečným uvažováním o společnosti a krajině.

Dávno, opravdu dávno předtím, než si dnešní společnost začala přivlastňovat pojmy jako udržitelnost nebo chcete-li trvale udržitelný rozvoj krajiny, totiž rod Lichtenštejnů začal uvádět do praxe svou vizi, v níž krajina a lidé žijí v harmonii a při důležitých rozhodnutích jsou upřednostňovány především dlouhodobé cíle. „Někdy v rodině říkáme, že jsme úspěšně přežili všechna ta století především proto, že jsme udržitelný přístup zavedli už v roce 1136 a nikdy jsme jej od té doby neopustili,“ zmínil také dědičný princ Alois z Lichtenštejna při loňském přebírání zlaté medaile od Mendelovy univerzity, již „Lichtenštejnové“ obdrželi za přínos vědě, vzdělávání a krajině na Moravě.

Právě Moravu Lichtenštejnové považují už téměř 800 let za svůj druhý domov. Už od dob, kdy získali od Přemysla Otakara II. v polovině 13. století do svobodného vlastnictví panství okolo Mikulova. Rodový majetek pak byl po generace postupně rozšiřován a až do roku 1945 tu Lichtenštejnové vlastnili rozsáhlé pozemky s centry v Lednici či ve Valticích. Na zdejším zámku zároveň měli až do konce druhé světové války své hlavní rodinné sídlo.

Posed s Dívčími hrady
Posed s Dívčími hrady

Po celou dobu se přitom snažili komponovat krajinu tak, aby se v ní střídaly přirozené prvky s citlivě doplněnými přírodními i architektonickými prvky. Kupříkladu systematicky vytvářeli smíšené lesy, stejně jako pečovali o přirozené mokřady nebo meandry řek. V průběhu staletí také mnohdy přiváželi na Moravu zásadní inovace – ať už šlo o moderní zemědělské metody, šlechtění dobytka či rostlin nebo melioraci půdy. Stojí také za vznikem ovocných školek pro praktickou výuku studentů nebo za založením Vyšší ovocnářské a zahradnické školy na sklonku 19. století, jež se později stala Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity. Ale to je samozřejmě jen letmý výčet odkazů, které rod Lichtenštejnů předal české krajině, než byl odtud po roce 1945 násilně vyhnán komunistickými pohlaváry.

Odkaz, který žije

Ti měli pohříchu o přírodě a společnosti trochu jiné představy. Namísto smíšených lesů začaly zhusta vznikat smrkové monokultury, což bylo bohužel jeden ze základů kůrovcové kalamity, která v loňském roce české lesy a hvozdy postihla. Zemědělství se po sovětském vzoru začalo shlukovat do jednotných družstev, která upřednostňovala namísto rozmanitosti krajiny velké a snadno obdělávatelné plochy. Koryta řek se narovnávala, meandry a mokřady z krajiny zmizely.

Samozřejmě, bylo by nespravedlivé všechny neduhy svalovat jen na socialistický režim. K postupnému chřadnutí přirozeného rázu krajiny docházelo množstvím velkých vlivů již od průmyslové revoluce. Nicméně výsledkem je na mnoha místech krajina, jež je mnohdy uměle vytvořena a v krizových situacích – jako jsou například povodně, eroze půdy nebo již zmiňovaná kůrovcová kalamita –, si nedokáže dokonale poradit.

Pocta lichtenštejnským tradicím

I to byl také jeden z důvodů vzniku Obory Obelisk, zatím nejvýznamnějšího přírodního počinu v České republice, který se snaží navázat na to nejlepší z lichtenštejnských krajinářských tradic. František Fabičovic, majitel společnosti Alcaplast, tu začal na přelomu tisíciletí realizovat projekt návratu krajiny k mapám ze 17. a 18. století. „Když jsem tu byl poprvé, byla krajina nemocným územím nikoho. Zdevastovaná desetiletími špatného hospodaření. Dnes je obora kulturní hospodářskou krajinou lužního charakteru – zpět jsou nejen typické mokřady, louky a lesy, ale také rostliny i zvířata, jež se sem začala navracet,“ dodává.

Květné jezero v Oboře Obelisk
Květné jezero v Oboře Obelisk

Dnes se Obora Obelisk rozkládá na 540 hektarech půdy a zasahuje do katastrů obcí Lednice, Rakvice a Podivín nedaleko Palávských vrchů a v blízkosti Lednicko-valtického areálu. Pod vedením krajinářského architekta Přemysla Krejčiříka tu vzniklo čtrnáct nových tůní a jezer o celkové ploše dvaačtyřiceti hektarů. Vysazeno bylo na patnáct stovek solitérních stromů, zejména duby, jeřáby, olše nebo vrby, ale také staré ovocné odrůdy jako jabloně a hrušně. František Fabičovic je také členem Česko-lichtenštejnské společnosti, která se snaží rozvíjet kulturní a společenské vazby a pečovat o společné historické dědictví.

Mimochodem, když přijedete do Lichtenštejnska ze správného směru, přivítají vás dva velké obelisky. A dnes je český Obelisk živoucím důkazem toho, že přemýšlet o krajině v dlouhodobém horizontu a myslet na její udržitelnost prostě dává smysl.