Lesy jsou v nejhorším stavu v moderní historii

Lesy jsou v nejhorším stavu v moderní historii

„To, co se odehrálo v červnu, je úplný zázrak. Ty deště byly úplně fantastické pro les. Něco tak nádherného jsme nečekali. Protože jediné, co lesům může pomoct, je právě tohle počasí,“ rozvášní se v půlce jinak docela poklidného povídání docent Tomáš Vrška z Mendelovy univerzity v Brně, který je zároveň ředitelem Školního lesního podniku ve Křtinách. Tedy místa, kde se snaží co nejrychleji aplikovat poznatky výzkumu do praxe. Jenže i tady platí, že lesy jsou svérázný prostor, v němž se čas nedá ošálit. A všechno, co se v nich odehrává teď, poznají až příští generace.


Přišly letošní deště za pověstných pět minut dvanáct?

Pro lesy byly smilováním. Jinak my, jako lesáci, bychom si samozřejmě přáli, aby každý den bylo zataženo, chladněji a poprchávalo. Ideálně mírný déšť, který se vsakuje. Takové bychom chtěli celé léto, byť by si lidé mířící na dovolenou určitě přáli něco jiného.

V jakém stavu jsou dnes české lesy?
V nějakém celkovém pohledu se dá říct, že jsou bohužel v nejhorším stavu za celou moderní historii. Měli bychom si otevřeně říkat, že rozsah změny je větší než cokoliv v minulosti a že změna nekončí. Situace bude ještě horší a všechny klimatické modely to jasně ukazují. Ale samozřejmě, nejde to paušalizovat, smrková monokultura v Krušných horách v tisíci metrech nad mořem nemá ani náhodou takové problémy jako smrková monokultura ve tři sta metrech v Bílovicích nad Svitavou. Dám jeden takový příměr.

Povídejte.
Les je živý systém. Musí mít nějaký příjem vody, živin, energii ze slunce. A za poslední roky na něj zaútočila celá řada vlivů. Opakování smrkových monokultur po několik generací, v nichž už smrky přirozeně dokázaly spotřebovat potřebné živiny. Model hospodaření, který dal vzniknout porostům tenkých vysokých stromů s krátkými korunami, které už z principu nejsou mechanicky ani fyziologicky odolné. A samozřejmě klimatická změna, jež přináší sucho kvůli nepravidelné a pro les méně vhodné distribuci srážek. Celkový úhrn je sice podobný jako dřív, ale mnoho ze srážek přichází v jiných obdobích nebo přívalech, což pro půdu není dobré. A současně se mění směry proudění větru, kdy přibývá východních a jihovýchodních větrů, které jsou silně výsušné – fungují jako fén. To je podobné, jako byste prodělali v životě infarkt, mononukleózu a ještě na vás zaútočila cizí nemoc. Pak už je strašně těžké se ubránit. Není to jen tak, že byly suché roky, a proto přišel kůrovec. Je to koktejl déle působících příčin.

Za problémy současných lesů může koktejl déle působících příčin.
Za problémy současných lesů může koktejl déle působících příčin.

Jak se z toho poučit?
Musíme se zaměřit na pestré lesy připravené pro klimatickou změnu. Pestré druhově, prostorově a následně i z hlediska všech ostatních složek lesa. Dnes už například smrk vysazujeme jenom na stinných svazích, ve vyšších polohách a hlavně v menších skupinách. Snažíme se zalesňovat dřeviny do takových míst, kde mají optimálnější podmínky k růstu. Celé je to o schopnosti umět vyčíst z jednotlivých typů stanovišť, co kam správně patří a v jakém poměru smíšení. Ale není to jen o samotném lese, ale i o lidech, kteří v něm pracují a chtějí na něm logicky něco vydělávat, protože je živí.

Jak z vašeho pohledu vypadá takový kompromis?
Dřeviny musíte poskládat v nějakých provozně-uchopitelných skupinách. Aby ti, co stromy sázejí a vyžínají, dokázali splnit nějakou normu, při které si vydělají a zároveň zvládnou obsloužit určité území. Musíte mezi sebou umět namíchat mělce a hluboce kořenící dřeviny. To se dřív tolik neřešilo. Budoucí modely budou také postaveny na práci s menším počtem stromů. Do budoucna budeme mít, laicky řečeno, lesy řidší než dnes. Nebudou řídké jako park, ale dnes je máme možná až příliš husté. Pro les i pro pěstitele je výhodné, když se o vodu dělí méně stromů. Stejně jako se vyplatí věnovat se ne všem, ale jen vybraným stromům, které nám udělají po sto letech pěkný kmen. Kratší, s níž posazenou korunou, ale silnější s vyšším podílem cenných sortimentů, které jsou tím nejziskovějším produktem. Nebudeme mít peníze na to, abychom utráceli za výchovu průměrných a podprůměrných stromů. Budeme se věnovat jen těm nejnadějnějším. Když věnuji péči konkrétním jedincům, dosáhnu nadprůměrné kvality.

Protože kvalita je to, co zákazníci požadují?
Rozhodně. Společnost bohatne, a tím se otevírají nůžky i v samotném zpracování dřeva do budoucna. Bude se cenit vysoká kvalita. Chcete mít podlahu z masivu, nábytek z masivu, což je v pořádku, protože je v tom uložený uhlík, chováte se tím i šetrně k životnímu prostředí. Středně kvalitní a podprůměrné sortimenty se budou ve stále větší míře zpracovávat chemicky. Dřevo rozložíte až na primární stavební buňky a z nich se následně vyrobí nové kompozitní materiály. Zpracovatelé dřeva nám prognózují, že se do budoucna nebudou cenově vyplácet středně kvalitní sortimenty.

Při zpracování dřeva se bude cenit jeho vysoká kvalita.
Při zpracování dřeva se bude cenit jeho vysoká kvalita.

Pomůže smíšený les i k lepšímu zadržování vody v krajině?
Do růstového prostoru každého porostu, který je výškově diverzifikovaný, se dostává více světla. Díky tomu se vytváří bylinná a travinná vegetace. Už v té chvíli je voda zadržovaná mnohem líp, než když tam je vrstva surového jehličí, po kterém na svahu srážková voda steče, jako když ji dáte na plech. Zároveň je dobré namíchat například hluboko kořenící jedli a středně hluboce kořenící lípu a umět les uspořádat prostorově tak, aby i půdní profil byl využitý optimálně. Ale to všechno strašně dlouho trvá.

Jaké ještě existují způsoby pro zadržování vody?
Celá řada. Můžete citlivě regulovat potok a udělat na něm dobré přehrážky. Stejně tak nechat otevřený vývrat s kusem kmene, aby se nezaklapl, a voda se tu zastaví a postupně se vsakuje do půdního profilu. Taktéž můžete nechat uschlý padlý kmen po vrstevnici na svahu a vytvoříte skvělé zasakovací místo pro vodu. To jsou jednoduchá opatření, která se dají krok za krokem realizovat. Ale musí se volit uvážlivě, aby to nebylo nebezpečné.

Může se současnou situací v našich lesích pomoci i jedinec?
V lesnické praxi nemůže. Jestli půjdete hrabat s hrabičkami, pojďte. Ale to by muselo deset milionů lidí chodit na brigádu každý den, aby to dávalo smysl. Při vší úctě. Smysl má pomoc třeba při sběru osiva. A pokud jde o budování vztahu občanů k lesu a pochopení dlouhodobosti celého procesu přeměny lesních porostů, potom má smysl se domluvit s místním správcem lesa a zalesnit paseku po kalamitě a starat se o ni do stadia, kterému říkáme zajištěná kultura – zjednodušeně do stadia, kdy stromky mají cca 1,7 m. To znamená chodit plochu několik let ožínat, případně vylepšovat, když první sadbu uděláte špatně nebo uschne nebo ji sežere zvěř apod. Je to závazek na cca 7–10 let. A u toho pochopíte víc, než když vám budu něco vykládat.