Lesy jsou v nejhorším stavu v moderní historii

Lesy jsou v nejhorším stavu v moderní historii

„To, co se odehrálo v červnu, je úplný zázrak. Ty deště byly úplně fantastické pro les. Něco tak nádherného jsme nečekali. Protože jediné, co lesům může pomoct, je právě tohle počasí,“ rozvášní se v půlce jinak docela poklidného povídání docent Tomáš Vrška z Mendelovy univerzity v Brně, který je zároveň ředitelem Školního lesního podniku ve Křtinách. Tedy místa, kde se snaží co nejrychleji aplikovat poznatky výzkumu do praxe. Jenže i tady platí, že lesy jsou svérázný prostor, v němž se čas nedá ošálit. A všechno, co se v nich odehrává teď, poznají až příští generace.

Vodu nestačí jen zadržovat, musíme ji dostat pod povrch

Vodu nestačí jen zadržovat, musíme ji dostat pod povrch

Tomáš Kvítek je člověk, který toho o půdě a vodě ví skutečně mnoho. Aby ne, když se už od konce 60. let intenzivně zabývá problematikou vodního režimu krajiny, vodního a živinného režimu luk a pastvin, ochranou jakosti vody před plošnými zdroji znečištění nebo cestami odtoku pramenných a drenážních vod. V sedmdesátých letech vystudoval obor meliorace na Fakultě agronomické, v roce 2003 udělal docenturu na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a v roce 2009 získal profesuru na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity. Poslední měsíce se intenzivně zabývá projektem, který by mohl účinně zlepšit jakost vody a současně i snížit důsledky sucha a povodní na Povodí Vltavy. To už je dobrý důvod jej vyzpovídat a zjistit, jak jsme na tom s podzemními vodami a co bychom mohli v krajině dělat lépe.

Proti suchu se bráníme umělou povodní. Funguje to

Proti suchu se bráníme umělou povodní. Funguje to

Návrat k normálu. To je sousloví, o kterém hovoří na sklonku jarní vlny koronavirové krize prakticky všichni. A zatímco všichni právě teď demonstrativně odkládáme roušky a chceme se ve velkém nadechovat znovu nabývané svobody, měli bychom si položit klíčovou otázku: není škoda vracet se k „normálu“, když nám krize ukázala i nové perspektivy? Ruku v ruce s tím jde i druhá podotázka: byla doba před letošním březnem vůbec „normální“?