Rubrika: Krajina

„To, co se odehrálo v červnu, je úplný zázrak. Ty deště byly úplně fantastické pro les. Něco tak nádherného jsme nečekali. Protože jediné, co lesům může pomoct, je právě tohle počasí,“ rozvášní se v půlce jinak docela poklidného povídání docent Tomáš Vrška z Mendelovy univerzity v Brně, který je zároveň ředitelem Školního lesního podniku ve Křtinách. Tedy místa, kde se snaží co nejrychleji aplikovat poznatky výzkumu do praxe. Jenže i tady platí, že lesy jsou svérázný prostor, v němž se čas nedá ošálit. A všechno, co se v nich odehrává teď, poznají až příští generace.

Tomáš Kvítek je člověk, který toho o půdě a vodě ví skutečně mnoho. Aby ne, když se už od konce 60. let intenzivně zabývá problematikou vodního režimu krajiny, vodního a živinného režimu luk a pastvin, ochranou jakosti vody před plošnými zdroji znečištění nebo cestami odtoku pramenných a drenážních vod. V sedmdesátých letech vystudoval obor meliorace na Fakultě agronomické, v roce 2003 udělal docenturu na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a v roce 2009 získal profesuru na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity. Poslední měsíce se intenzivně zabývá projektem, který by mohl účinně zlepšit jakost vody a současně i snížit důsledky sucha a povodní na Povodí Vltavy. To už je dobrý důvod jej vyzpovídat a zjistit, jak jsme na tom s podzemními vodami a co bychom mohli v krajině dělat lépe.